Jdi na obsah Jdi na menu

Knihy – Lion Feuchtwanger – Židovská válka

       ≡ Knihy  » Lion Feuchtwanger – Židovská válka
 

 

 

400-zidovska-valka.jpg 400-synove.jpg 400-zaslibena-zeme.jpg 400-zidovka-z-toleda.jpg blaznova-moudrost.jpg 400-goya.jpg
















Originální název trilogie: Opera omnia 1-6, Autor Flavius Josephus



Kniha popisuje život, politiku a vztahy mezi Římem a Judeí z období konce prvního století našeho letopočtu.

V této době je židovská komunita "minejci" ještě jediná, kdo uznává, že Mesiáš již přišel a byl ukřižován na kříži.

Je zde vykreslena národní povaha Židů tehdejší doby. 
Židům Římané zničili chrám, kde byl uctíván jejich neviditelný bůh Jahve a židovský národ měl velikou touhu tento chrám znovu vybudovat.
Národ židů byl přesvědčen, že jejich Mesiáš teprve přijde a bude to člověk z masa a kostí a bude pocházet z královského rodu Davidova.
Věřili, že jejich hmatatelná nenarušitelná víra, že Mesiáš již je za dveřmi, Mesiáše přivolá a on jim chrám znovu zbuduje.
Cítili, že bez víry a bez přítomnosti jejich Boha při jejich mírovém i válečném konání nemá život smysl.
Řím tehdejší doby v řadě svých císařů neustále budoval své legie pro tažení na východ a dosažení světovlády.
Na cestě legií na východ byla Judea zatížená daněmi, takže židé v bohaté zemi žili jako otrhanci – v jejich nitru vřel vzdor proti Římu.
Raději válku s Římem vyprovokovat, než nečinně být pod jařmem.

Díky válkám s Římem populace Židů velice prořídla, tříštila se na radikální a konzervativní a mnoho židů bylo Římem prodáno do otroctví.
Proto byla na univerzitě v Jabné 71 doktory – učenci tvořena nacionalistická pravidla Židovské víry (613 přikázání Mojžíšových atp.),
které Židé dodržovali, byli na to hrdí a národ prožívající velikou diasporu (roztroušení) byl tím učením tmelen.
Toto učení vycházelo z Tóry – 5 knih Mojžíšových a největším svátkem byly Velikonce, při kterých se předčítala
"haggáda" – vyprávění o vysvobození Židů z Egypta. Zpívaly verše velikého hallelu – onen jásavý žalm nadšeného vytržení oslavující
odchod z Egypta a velikost Židovského Boha. Jejich fantazie již předem vychutnávala, jak bůh Jehova zničí také tyto jim vládnoucí Římany.

Verše "haggády":
 


Když Izrael vycházel z Egypta,
dům Jákobův z lidu cizího jazyka,
tehdy se Juda stal Boží svatyní,
Izrael stal se jeho královstvím.
Moře to vidělo, dalo se na útěk, 
Jordán obrátil se nazpátek!
Hory skákaly jako beránci,
jako jehňata dováděly pahorky!
Pročpak ses, moře, dalo na útěk? 
Proč ses, Jordáne, obrátil nazpátek?
Proč jste, vy hory, skákaly jak beránci, 
proč jste jak jehňata dováděly, pahorky?
Třes se, země, před tváří Pána, 
před tváří Boha Jákobova! 
On obrací skálu v jezero, 
nejtvrdší skálu v pramen vod!












Současný pastorační komentář ke Starému zákonu (vycházejícího z Tóry) s cílem rozumět biblickému dílu k tomu říká:
Ve 114. žalmu jsou vylíčeny události z dějin spásy židovského národa od Mojžíše až po Davida jako vítězné Boží tažení.
Hospodinova nadřazenost nade všemi nepřátelskými silami je ve verších vyjádřena dramatickými obrazy kosmických událostí,
které jsou spojeny s vyprávěním o dávném vysvobození z Egypta a obsazení Zaslíbené země.